Jsou okamžiky, které člověku změní život, a některé příběhy nezačínají velkým nápadem. Začínají lidmi, na které nejde zapomenout.

Petra Erguvanli
spoluzakladatelka a předsedkyně DaP

Po mnoho let jsem měla možnost pracovat s dětmi a mladými lidmi vyrůstajícími v ústavní péči. Poznávala jsem jejich příběhy, radosti i obavy. Byla jsem u jejich prvních úspěchů, ale také u okamžiků, kdy stáli na prahu dospělosti úplně sami.

Mnozí z nich se postupně stali součástí mého života. Nebyli už jen účastníky projektů nebo workshopů – stali se lidmi, na kterých mi opravdu záleží. Jejich podpora se pro mě stala něčím mnohem víc než prací. Stala se součástí mého života.

O tom, co se stane na prahu jejich dospělosti, jsem dlouhé roky mluvila se svým kolegou a dnešním spoluzakladatelem DaP, Michalem Jírů. Společně jsme zažili nespočet workshopů, cest, rozhovorů i situací, které nám ukázaly, jak moc mladým lidem po odchodu z dětského domova chybí dlouhodobá podpora.

Stále častěji jsme si kladli jedinou otázku: Co bude potom?

Co se stane ve chvíli, kdy opustí dětský domov? Když skončí projekty, workshopy nebo víkendové akce? Kdo bude na druhé straně telefonu, až budou potřebovat pomoc? Kdo je vyslechne při prvních životních nezdarech? Komu zavolají, když budou potřebovat radu nebo jen slyšet, že na všechno nejsou sami?

Postupně jsme si uvědomili, že nestačí o změně jen mluvit. Musíme ji sami vytvořit.

Na jaře roku 2026 jsme se rozhodli udělat první krok.

DaP nevzniklo jako nápad jednoho člověka. Od samého začátku jsme věděli, že pokud má vzniknout organizace, která bude mladým lidem skutečně pomáhat, musí vznikat společně s nimi.

Každý z nás přinesl jiné zkušenosti, jiný pohled i jiné silné stránky. Největší inspirací i hnací silou se ale stali právě mladí dospělí, kteří si sami prošli životem v ústavní péči. Jejich příběhy, zkušenosti i odvaha otevřeně mluvit o tom, co po odchodu z dětského domova opravdu potřebovali, daly DaP jeho směr.

Na této cestě se k nám přidala spoluzakladatelka a sociální pracovnice Melanie Novotná Majerová, dvě úžasné psycholožky, naši přátelé, kolegové, odborníci i dobrovolníci. Každý z nich přinesl něco jedinečného. Jedno jsme ale měli společné – víru, že mladí lidé potřebují víc než jednorázovou pomoc. Potřebují vztahy, důvěru a někoho, kdo při nich zůstane i ve chvíli, kdy zhasnou světla posledního workshopu.

Mladí dospělí proto nejsou jen těmi, kterým pomáháme. Jsou součástí DaP od jeho úplného začátku. Společně přemýšlíme nad tím, jaké aktivity mají skutečný smysl, jaká témata otevírat i jakým směrem se bude organizace dál rozvíjet. Sdílejí své zkušenosti, přicházejí s vlastními nápady a pomáhají vytvářet prostředí, které by sami uvítali ve chvíli, kdy opouštěli dětský domov.

Právě díky nim nevzniká organizace podle našich představ, ale podle skutečných potřeb mladých lidí. Věříme, že jen oni sami mohou nejlépe ukázat, co opravdu funguje a co může změnit život těm, kteří přijdou po nich.

Společně jsme začali tvořit stanovy, hledat název, připravovat první projekty, oslovovat partnery a přemýšlet nad tím, jakou organizaci bychom jednou chtěli předat dalším generacím.

Tak vznikl DaP – Domov a Přátelé.

Najít název nebylo vůbec jednoduché. Hledali jsme slova, která by vystihla to nejdůležitější – proč organizace vzniká a co chceme mladým lidem nabídnout. Když jsme nakonec našli název Domov a Přátelé, věděli jsme, že je to ono.

Domov totiž není jen místo, kde člověk bydlí. Domov je především pocit bezpečí, přijetí a jistoty.

A přátelé? To jsou lidé, kteří vedle vás zůstanou i ve chvílích, kdy není všechno jednoduché.

Právě to chceme společně vytvářet.

Ne organizaci, která jen pořádá akce nebo nabízí jednorázové projekty.

Chceme být dlouhodobou oporou. Místem, kam se mladý člověk může vrátit kdykoli bude potřebovat – ať už bude řešit studium, práci, bydlení, vztahy, psychické zdraví nebo obyčejný život. Chceme být komunitou, která stojí při člověku v jeho úspěších i pádech. Která pomáhá udělat krok vpřed, ale zůstává nablízku i tehdy, když je potřeba se na chvíli zastavit.

A hlavně to chceme všechno vytvářet spolu s mladými z naší cílové skupiny. Co nejvíce je do všeho zapojit, dát jim šanci získat zkušenosti a sebevědomí.

Věříme, že opravdová změna nevzniká během jednoho projektu ani jednoho víkendu. Vzniká ve vztazích, které přetrvají. Ve chvíli, kdy mladý člověk ví, že se má na koho obrátit i za měsíc, za rok nebo za několik let.

Protože nikdo by neměl vstupovat do dospělosti s pocitem, že na všechno zůstal sám.

Nechceme změnit celý svět.

Chceme změnit svět alespoň několika mladým lidem.

A pokud jednou budou právě oni sami oporou pro někoho dalšího, budeme vědět, že to všechno mělo smysl.

To je cesta DaP a jejo začátek.

Vyjádření členů DaP

Michal

„Když jsem doučoval angličtinu v pražských dětských domovech, jedna mladá slečna mi řekla ‚proč se vůbec zajímáš, stejně odejdeš jako všichni‘. A měla pravdu, naše cesty se nakonec rozdělily, ale tohle ve mě zůstalo a když jsme začali organizovat cesty po Evropě pro mladé 18-ti leté z prostředí dětských domovů a pěstounské péče, chtěl jsem v práci a kontaktu s nimi pokračovat i po návratu domů. A tak vznikla komunita a z ní následně i DaP. DaP je pro mě snahou zapojit mladé, pro které to děláme, co nejvíce do celého procesu a získávat inspiraci a jejich potřeby primárně od nich.“

Mel

„Dodnes si pamatuji moment, kdy jsem po odstěhování poprvé seděla na zemi před pračkou a volala mámě s prosbou, ať mi poradí, jak mám rozdělit oblečení a jak ho vyprat. Je to vlastně úplná maličkost, ale dnes si díky ní a mnohým dalším uvědomuji, že když si nevím rady nebo se něco pokazí, mám kolem sebe lidi, na které se můžu obrátit.

Mladí lidé, kteří odcházejí z ústavní péče, tohle často říct nemohou. A právě proto jsem součástí DaP. Chci být jedním z lidí, na které se mohou obrátit, když si nebudou vědět rady. Někým, kdo za nimi bude stát a dá jim pocit, že na všechno nemusí být sami.“

Petra

Proč vzniklo DaP a co mě k tomu vedlo, jsem už popsala v článku. Jen bych chtěla dodat, že na DaP je pro mě nejkrásnější, že nemusím všechno držet sama. Mám kolem sebe lidi, kteří do toho dávají stejně jako já svůj čas, energii i srdce. A když vidím, jak se k nám přidávají další a další mladí, říkám si, že přesně kvůli tomu to celé mělo vzniknout.